MĚSTA, MÍSTA, MÍSTEČKA, Nové Město n.Metují, galerie „Pod Žebrovkou" r.2002
Byla šedesátá léta. Byla výtvarná škola. Byl pan profesor Waage a jeho vyučovací předmět „Dějiny umění". Mluvil-li o renesanční architektuře v Čechách, oči mu zářily nadšením při vyslovení jmen Telč, Slavonice a Nové Město nad Metují.
Nejkrásnější renesanční náměstí v Evropě jsou v Telči a v Novém Městě nad Metují. I když nám pan profesor během těch let jistě řekl mnoho zajímavého, sama nevím, proč mi tyto věty po celá léta zůstaly v paměti. Snad pro můj vztah k jihozápadní Moravě mi v té době Telč a Slavonice nebyly neznámé. Ale v Novém Městě n.M. jsem tenkrát a ještě dlouho potom nebyla. A to jsem Východočeška…
Věty pana profesora mi však z paměti nevymizely a už vlastně ve středním věku jsem do tohoto města nasměrovala výlet - a nebyla jsem zklamána. Běh života přinesl zájem o kresbu i fotografii staré architektury. Výlety se po roce 1989 opakovaly. Město je krásné a má také překrásné okolí, které se snažím dle svých možností poznat. Vracím se sem vždy ráda a cítím se zde dobře.
Vztah ke staré architektuře a touha ji kreslit mne přivedla k mé hlavní činnosti - upomínkovým obrázkům, a tím i k cestování po republice. Pokud člověk žije v podstatě na jednom místě, netuší, kolik je u nás krásných míst. Obávám se, že není v mých silách vše obsáhnout. Ještě je v naší krásné vlasti mnoho míst, kde jsem nikdy nebyla. Jsou města, místa nebo místečka, kam se ráda vracím a mám k nim až sentimentální vztah. K nim v neposlední řadě patří i Nové Město nad Metují.
Všechna místa se snažím poznat hlouběji. Těším se na setkání s nimi a jejími obyvateli, ať již známými nebo i těmi, které ráda poznávám. Jedeme někam za prací a těšíme se, koho potkáme.
Tak mi zájem o starou architekturu, ze které dýchají stopy a tajemno dob minulých, přinesl šťastný, i když mnohdy náročný způsob života. Tato láska mne drží již velmi dlouho, vlastně se zpětně promítá do období volné tvorby. Bylo to období portrétů, ke kterým se nyní postupně vracím. Období vody - malování vodních zákoutí, vždy pokud možno s nějakou architekturou. V malování se promítla i doba mé činnosti v divadle s jeho tajemnem a nezaměnitelnou atmosférou. Malovala jsem okna, slunečníky a toto vše je v podstatě propojené do společného města, místa, místečka.
Velkou roli v mém životě hraje muzika. I když ji sama neprovozuji, je to velká inspirace o jejímž ztvárnění již dlouho přemýšlím.
Při dnešním hektickém způsobu života je těžké najít čas k zasnění, zamyšlení a klidnému soustředění a dostat na papír nebo plátno to, co se mi honí hlavou. Najdu si čas, protože se blíží termín výstavy, anebo jsou výstavy, protože si prostě musím najít čas?
Toť otázka. Marta Benešová
